Zajímá vás, jak to bylo s rovnáním chrupu v dřívější době? Pak jste tady správně!
Pokud jste si mysleli, že rovnátka jsou spíše moderní záležitostí, jste na omylu. Jejich historie totiž sahá až do starověku.
Starověk
Již řečtí filozofové se snažili dosáhnout krásného úsměvu. Například samotný Aristoteles či Hypokrates uvažovali o způsobech jak srovnat zuby.
O tom, že ortodoncie v primitivní verzi existovala již ve starověku, svědčí nálezy starověkých mumií se zuby pokrytými kovovými pláty. Ne ve všech případech tyto nálezy ale nasvědčovaly snaze našich předků o srovnání zubů. V některých případech měly totiž tyto pláty zajistit aby zuby putovaly s mrtvými až do posmrtného života.
Vůbec první záznamy o rovnání zubů pocházejí z Říma, kdy se filozof a lékař Aulus Cornelius Celsus pokoušel o srovnání zubů pomocí pravidelného tlaků prstů v určitých bodech.
Co se týče dalších procedur rovnání, materiály používané k zubařským účelům byly v tomto období opravdu rozmanité. Některé starověké společnosti například používaly místo kovových rovnátek jakési struny, které byly vyráběny z vláken pocházejících ze střev živočichů. Proslýchá se, že je nosila dokonce i Kleopatra!
18. století
K zásadnímu rozvoji ortodoncie došlo v 18. a 19. století. Za zakladatele moderní ortodoncie bývá považován francouzský zubař Pierre Fauchard, který v roce 1728 publikoval knihu s názvem “The Surgeon Dentist” – Chirurg-zubař, která byla částečně věnována také metodám rovnání zubů. Fauchard ve své praxi používal strojek, který nazýval “Bandeau” jenž byl ve tvaru podkovy a sloužil k rozšiřování patra.
Roku 1754 jej následoval knihou “The Dentist´s Art” další francouzský zubař Louis Bourdet, který byl mimo jiné zubařem francouzského krále. V jedné z kapitol tohoto díla se také věnuje zubnímu rovnání. Bourdet také zdokonalil “Bandeau” a byl prvním zaznamenaným zubním lékařem, který doporučil extrakci premolárů ke zmírnění vytlačení jiných zubů a ke zlepšení růstu čelisti.
19. století
Přestože se rovnání zubů a patra praktikovalo už od pradávna, ortodoncie jako věda sama o sobě neexistovala až do poloviny 19. století, kdy několik významných zubařů přispělo pomocí nejrůznějších nástrojů ke zdokonalení rovnátek.
Například roku 1819 Delabarre poprvé představil tzv. wire crib, která znamenala počátek moderní ortodoncie, gumičky zas byly vynalezeny Maynardem v roce 1843.
20. století
Počátkem 20.století přišel Edward Angle s vůbec prvním jednoduchým klasifikačním systémem, který rozděluje křivost zubů/náročnost/vadu do několika tříd jako je třída I, třída II atd. Tento systém je dodnes využíván zubaři k popisu toho jak moc jsou zuby křivé, jak směřují nebo jak společně zapadají. Angle navíc významně přispěl k návrhu celé řady ortodontických a stomatologických přístrojů což znamenalo obrovské usnadnění práce v tomto oboru.
Stal se také zakladatelem první ortodontické školy, v roce 1901 zakladatelem americké ortodontické společnosti a roku 1907 vydal vůbec první ortodontický časopis.
Rovnátka a současnost
Díky snaze našich předků a barvité historii rovnání zubů jsme se dostali až na špičku moderní ortodoncie. V dnešní době máme na výběr z nepřeberného množství typů rovnátek a každý si může zvolit pro něj tu nejvhodnější variantu. Už dávno nejsou jedinou možností klasická fixní kovová rovnátka. Na výběr máme i aparáty z estetických materiálů, které ocení především dospělí pacienti, nebo dokonce neviditelná rovnátka.
